RSS | Jan Stria

Kalendare 2026 jsou tu / tuesday 21. october, 2025

Stejne jako kazdy rok mam pro vas pripravene nove kalendare z mych fotografii. Letos vznikly dva – kazdy jiny, ale oba s dusi prirody:

- Krajina: klid, svetlo a prostor. Vyber snimku z hor, lesu a mist, kde je ticho slyset.
- Zvirata BW: vyber fotek divokych zvirat z cesty do BW (Botswany) cernobile (BW).

Oba kalendare jsou ve formatu A3 na sirku na kvalitnim papire.

Nahledy v galerii.

Cena zustava stejna, tedy 250Kc (+ postovne a balne). Zaslani mozne po celem svete.
V pripade zajmu me kontaktujte pres kontaktni formular, ig, fb nebo emailem.

Je mozne sestavit si kalendar z jakychkoliv mych fotek dle Vaseho prani. Veskerou predtiskovou pripravu delam sam, takze fantazii se meze nekladou. Neni problem pridat firemni logo, zmenit format, druh papiru atd. Nevahejte me kontaktovat.

Uzaverka objednavek je do 20.11.2025, dodani na prelomu listopadu/prosince 2025.

Botswana: Moje prvni Afrika / sunday 4. may, 2025

V srpnu lonskeho roku jsem od kamarada dostal nabidku ucastnit se fotografickeho vyletu do Botswany. Nabidka me samozrejme potesila, ale dal jsem si cas na rozmyslenou. Jednim z rozhodujicich faktoru byl i fakt, ze se zucastni pouze sest lidi a bude to zamerene vylozene na fotografovani. Vsichni krome me meli s Afrikou bohate zkusenosti, veril jsem tedy, ze to bude stat za to. Vedel jsem, ze to je destinace, kde se da nafotit nepreberne mnozstvi uzasnych zaberu, predevsim selem a velkych zvirat. Doposud jsem takovou zkusenost nemel, venoval jsem se foceni spise ptaku, zab, hmyzu apod. Na Africkem kontinentu jsem uz sice byl, nekolikrat za potapenim na nadech v Egypte, na treninkovem kempu nebo vylozene potapecim vyletu. Ale nikdy jsem to nepovazoval, ze bych zazil tu opravdovou Afriku. Tu mam spojenou s poustemi jako je Kalahari, s narodnimi parky v Keni, s horami jako Kilimandzaro a prave s velkymi zviraty. Nabidku jsem po dukladnem zvazeni prijal a tesil se na nove zazitky a zkusenosti, v te daleke zemi pod rovnikem, ktera je rozlohou vice nez sedmkrat vetsi nez Cesko.

Jeste zhruba mesic pred planovanym odletem byla cele oblast centralni Kalahari zavrena kvuli vydatnym destum a nebylo jiste kdy bude znovu otevrena. V nekterych statech Afriky to zpusobilo nezvykle silne zaplavy a napriklad na jinak vyprahle pousti v Namibii tekla reka. Ale vse vyslo, nas pruvodce Honza, ktery tam na nas uz cekal, protoze travi v Africe pul roku, nas uz predem informoval, ze oblast kam jedeme, je znovu otevrena.

Cesta zacala na aprila, tedy 1. 4. 2025. Vzhledem k ruznym datum odletu zpet a bydlistim v ruznych castech CR jsme se vsichni sesli az ve meste Maun v Botswane. Ja spolu s dalsimi dvema fotografy jsme leteli z Prahy do Doha, nasledne do Johannesburgu, oba lety s Qatar Airways. Posledni let do Maunu byl na kridlech Airlink. Pro nadsence do letani, jednalo se o letadla: A330-300, B787-9 a Embraer 195. Do cile jsme dorazili druhy den odpoledne a na letisti nas cekal pruvodce Honza. Botswana je ve stejnem casovem pasmu jako CR, takze jet-lag nebyl problem.

Mesto Maun, zalozene kmenem Batawana roku 1915, se nachazi v severni casti Bostwany. Ma pres 80 tisic obyvatel a je casto vychozim bodem do delty Okawanga, solnych plani Makgadikgadi nebo pouste Kalahari. Po kratkem osvezeni nejprve probehlo vyzvednuti nasich pojizdnych hotelu. Nasi vypravu tvorily 3 vozy Toyota Hilux s nastavbou pro uskladneni zasob a zavazadel a dvema skladacimi stany na strese. Zbytek dne jsme stravili v kempu na okraji Maunu pripravou konkretniho planu. Se spanim ve stanu mam bohate zkusenosti, ale ve stanu na aute jsem jeste nespal. Je to o neco pohodlnejsi, diky matraci, ktera tam je. Slozit a rozlozit stan jsem se musel naucit, ale to nebyl problem. Druhy den rano jsme ve Sparu nakoupili vodu a potraviny na pobyt v divocine a pak jsme vyrazili smerem vesnice Racops, kde je posledni moznost natankovat. Prijemne me prekvapila snadna domluva s mistnimi, protoze vsichni mluvi anglicky. Uz cestou jsme u silnice potkali prvniho slona. Stejne jako u nas chodi srnky, tady se pasl slon.

Central Kalahari Game Reserve (CKGR)
Po doplneni paliva jsme zamirili k brane do CKGR, konkretne Matswere Gate. Tato prirodni rezervace je druhou nejvetsi na svete a nejvetsi v Botswane. Nachazi se v samotnem srdci pouste Kalahari a je znama svou divokou a nedotcenou krajinou. Jak nam sdelil pruvodce Honza, je to drsna, ale nadherna oblast, jedna z mala zbyvajicich opravdovych divocin. Ma rozlohu vice nez 5 milionu hektaru (52.800 km²), tedy asi ⅔ rozlohy Ceske republiky. Z Racops na branu rezervace to je cca 45 km uz pouze po pisecne ceste. Tato cesta je plna mensich ci vetsich der, obcas plnych vody, a to tak velkych, ze je bylo nutne objet travou. Kvuli zminenym lijakum a rozbahnene ceste to ubihalo pomaleji nez bylo planovano a na planinu nazvanou Deception Valley jsme dorazili az chvili po zapadu. I tak to melo sve kouzlo, konecne v divocine. Jeste chvili jsme jeli smerem k mistu na prespani. Sice se to nazyva “camp site”, ale v podstate je to jen misto, kam lze zajet autem a kde byva “zachod” a “koupelna”. Do uvozovek jsem to dal proto, ze se jedna jen o misto, kde je postavena spirala z drevenych kulu, v jejimz stredu je vybetonovany podstavec s dirou a toaletnim prkenkem. V pripade “koupelny” jde take o spiralu oblozenou drevem, kde nekdy je a nekdy neni kybl na vodu s kohoutkem, upevneny na kovovem lane a kladce. Vodu si samozrejme kazdy doveze sam. V divocine neni nic, tzn. zadna elektrika, voda, ani mobilni signal.

A prvni privitani v divocine bylo ve velkem stylu. Uz za tmy jsme dojeli na nase predem rezervovane misto a vystoupili z aut. V tom si jeden z nas vsiml celkem sesti paru lvich oci v bezprostredni blizkosti. Rychle jsme naskakali zpet do aut. Byla to opravdu smecka lvu, jedna lvice se na nas prisla podivat opravdu z blizka, asi na 10 metru. Nic takoveho jsme necekali, takze fotaky jeste nebyly pripraveny.. Podarilo se mi lvici zdokumentovat alespon mobilem. Zrejme jsme je vyrusili v jejich odpocinku. Takto snadno se nase plany zmenily. Museli jsme popojet na jine misto, dal od tech velkych kocek. Staveni stanu s celovkami bylo, alespon pro me, lehce stresujici. Docela casto jsem se ohlizel. V prubehu vecera jsme lvi jeste nekolikrat slyseli z dalky ale take pry az cca 200m od nas. Lvi maji neuveritelne hlasity rev, muze byt slyset i na 5 km, pri idealnich podminkach jeste vice. Jedna se bud o komunikaci s ostatnimi cleny smecky, nebo varovani o obsazeni daneho uzemi. Kazdopadne to byl pro me osobne opravdu silny zazitek. Prekvapilo me, jak hlasita je divocina v noci. Krome zmineneho lviho revu byly slyset hyeny, ale i spousta hmyzu.

Vstavani jsme meli naplanovane vzdy asi pul hodiny pred vychodem slunce, aby byl cas sbalit stany a pripravit kavu pro ty, kteri ji rano potrebuji. Uplne prvni zvire, ktere jsem vyfotil, byl oryx - primorozec jihoafricky. A pak v rychlem sledu nasledovali sakal obecny a antilopa skakava. Tech se v techto mistech nachazelo opravdu hodne. Dale tu bylo i spousta ptaku, od mensich skrivanu a snovacu, pres leskoptve, az po supy. Nicmene ta zajimavejsi zvirata bylo potreba hledat. A bylo to vice komplikovane kvuli nedavnym vydatnym destum, diky kterym vegetace bujela uplne vsude. Ocekaval jsem, ze Kalahari bude vyprahla s minimem porostu a suchymi stromy, ale opak byl pravdou. Jednim z pravidel narodnich parku a rezervaci je, ze se smi jezdit pouze po cestach, nikoliv mimo ne, cimz se hledani docela omezuje. Selmy se totiz tak casto kolem cest nevyskytuji. Nasledovalo tedy popojizdeni v okruhu 20 30 km a sledovani pohybu. To davalo smysl do cca desate ranni, nez se slunce naplno rozpalilo a vetsina zvirat se pred horkem schovala. I my jsme se jeli schovat do stinu a nasnidat se. Vetsinou jsme zvladli snidani a obed v jednom, dalsi jidlo bylo az po vecernim foceni potme. Kdyz bylo pres den slunecno a moc nefoukalo, teploty byly nad 30°C, ale pocitove i nad 40°C. Na dalsi foceni jsme vyrazili po druhe odpoledni. Pruvodce Honza nas vzdy zavedl na mista, kde v minulosti uz selmy nebo jina zajimava zvirata zahledl. V jednom lesiku blizko cesty zpozoroval levharta, presneji tedy levhartici. Mela pekne plne bricho a odpocivala rozlozena ve vetvich stromu. Byl to uzasny pohled. Kdyz jsme se lehce priblizili, tak ze stromu sebehla a vyskocila na jiny. Duvodem byla jeji odlozena korist. Byla tam mrtva antilopa skakava, prehozena pres vetev, ve vysce asi tri metru. Levhartice si sla chranit svuj ulovek a zacala antilopu pred nami zrat. To byl rozhodne nejzajimavejsi zazitek dne. Vecer pak probehlo prvni grilovani steaku v divocine. U ohne a kolem aut to pry bylo celkem bezpecne, rozhodne se ale nedoporucuje vzdalovat se od auta. A behem noci uz vubec ne, to je nejlepsi ze stanu proste nevylezat.

V noci pekne prselo a dest vydrzel i cele dopoledne. Nase cesta vedla znovu kolem levhartice. Stale tam byla ona i jeji korist. A tady nastal prvni zadrhel. V podmacenem terenu blizko levhartice zapadlo jedno z nasich aut. Neslo to jinak, nez vystoupit z auta, zapojit tazne lano a pokusit se auto vytahnout. To vse v silnem desti, ale predevsim v blizkosti levhartice, ktera si hlidala svou korist. Dopadlo to dobre a auto se podarilo vytahnout, aniz by levhartice nejak vyrazneji reagovala. Pokracovali jsme dale, postupne prestavalo prset a zacinalo byt tepleji. V dalce bystre oko pozorovatele uvidelo dalsi kocku. Byl to gepard. Na foceni bohuzel daleko, ve vysoke trave a bezel smerem od nas. Pak jsme videli nekolik pstrosu a chvili potom za stromy u cesty i zirafu. A dalsi a dalsi, bylo jich cele stado. Nadherna zvirata. Byly zvedave, nakukovaly za stromy. Poledni pauzu jsme stravili na kempovem miste se spiralovym “zachodem” a “koupelnou”. Na zachode me privitali gekoni a v trave lezlo spousta velkych obrnenych brouku - acanthoplus discoidalis (hnedy obrneny cvrcek). Vsude tam rostly divoke melouny (citrullus colocynthis), ktere jsou pro cloveka toxicke a maji projimave ucinky. Jelikoz obycejne fotim i rostliny, zaujala me zvlastne vypadajici koule na stonku - acrotome inflata. Odpoledne jsme fotili spoustu oryxu, pasoucich se na zelenych planich se zlutymi kvety, podle znalych neco opravdu neobvykleho. Pokud se zadari, neni zatazeno, nebo neprsi, jsou zapady a vychody slunce v Kalahari nadherne a fotogenicke. Ten nekonecny prostor, krasne barvy a celkovy klid. Kdyz se pak podari pred objektiv dostat i zvire, je to jako ze snu.

Pokracovali jsme dale podle planu a dopoledne prineslo dalsi zazitek. Cestu nam zkrizil nadherny lev. Pruvodce Honza ho videl uz z dalky, i to ze jde nasim smerem. Pospisil, aby jsme ho mohli vyfotit co nejlepe. Prosel asi pet metru od auta a ani se o nas moc nezajimal. Mel krasnou tmavou hrivu, typickou pro lva jihoafrickeho, zijiciho v teto oblasti. Presel cestu a zmizel v nizkem krovinatem porostu. Zustali jsme na ceste a cekali, jestli se jeste ukaze. Bohuzel jsme ho uz nevideli. O par chvil pozdeji jsme zastavili a dali si ranni svacinu. Tam jsem si v trave vsiml nezvykle velke a zajimave zbarvene kobylky - zonocerus elegans. Velmi zajimave vypadajici hmyzak. Pri ohrozeni pry muze produkovat odpudivou penu. K tomu jsem ho svym focenim nastesti nedonutil. Pri cestach po planich jsme take casto pozorovali velmi pocetna hejna malych ptaku. Byli to snovaci, kteri svym akrobatickym letem vytvareli oproti modrobilemu nebi zajimave obrazce. Jejich kulovita hnizda predevsim ze suche travy a drobnych vetvicek byla temer vsude. A velmi casto jsme take videli pichlave akacie. Nekolikrat jsem slapl na uschlou vetev, trn mi snadno projel botou az do nohy. Bolava vzpominka po desinfekci trvala asi jen dva dny.

Nasledujici dny byly v podobnem rezimu. Zazili jsme v Kalahari jeste nekolik kouzelne barevnych vychodu a zapadu slunce, deste uz nebylo tolik. Dalsim velkym zazitkem bylo videt nejen lva a lvici spolecne, ale dokonce jejich pareni, ktere probihalo jen par metru od cesty. Jejich spojeni trva vzdy pouze kratce, ale opakuje se po nekolika desitkach minut nekolikrat za den. Prijemnym odpocinkem behem poledni pauzy bylo natahnout mezi stromy hamaku, odpocivat ve stinu a naslouchat zvukum divociny. Krom vetsich zvirat jsme pozorovali i spousty ptaku, nekolik druhu vdovek, mandeliky, vlhy nebo treba tuhykovce pruhokridleho.

Take jsme potkali mistni pracovniky, kteri prevazeli nejaky material na pickupu a zapadli. Nas zkuseny pruvodce ma sve auto vybavene navijakem, takze vytazeni bylo otazkou chvilky. Behem dne jsme vetsinou potkali jen nekolik aut, obvykle jsme zastavili a navzajem si sdelili jestli je nekde k videni neco zajimaveho. Jeden nemecky cestovatel nam rekl o paru z Holandska, ktery zapadl se svym autem nedaleko plane, kde jsme uz jeli. Bylo to v miste mokrin, kde jsme videli stovky marabu africkych. Nebylo to az tak daleko, tak jsme se tam vydali. Odpoledne zrovna bylo nadherne slunecne, tim padem slunce opravdu palilo. Holandsky par pry v aute stravil uz tricet hodin a ani pomoci satelitniho telefonu se jim nepodarilo dovolat se zachrany. Vyprosteni jejich auta bylo celkem dramaticke. Bylo potreba odhrabat velke mnozstvi bahna z pod auta. To stalo daleko v bahne od pevne zeme, takze jsme museli spojit vsechna lana - celkova delka byla pres tricet metru a zapojili jsme i dve auta za sebe. Prvni pokus bohuzel selhal, protoze holandan misto dozadu zaradil smer dopredu. Byl z toho naprosto zdrceny. Ani se mu nedivim, po takove dobe bez pomoci v divocine. Kvuli tomu kevlarove lano prasklo. Na druhy pokus si do jeho auta sedl jeden z nas a kdyz zabrala obe auta, tak se vytazeni podarilo.

Postupne jsme se vratili na planinu Deception Valley a jeden vecer jsme pozorovali mladou lvici lezici v trave. Uz sice bylo po zapadu slunce, ale svetlo jeste moc pekne. Bohuzel se nam vice neukazala a nakonec utekla. Take jsme potkali velke stado antilop skakavych, mezi kterymi se nachazel jeden samec impaly. Asi ho adoptovali. Pres den jsme videli dovadeni dorostencu antilop, trenovali boje rohy, ruzne se nahaneli a take nam predvedli jak krasne umi skakat - pruzit. Jedna se o pomerne vysoke vertikalni skoky. Podarilo se mi je takto vyfotit a na fotce to vypada dost neobvykle, jako kdyby zvire levitovalo s natazenyma nohama.

Posledni vecer jsme cestou k brane parku meli dalsi velmi blizke setkani se lvem. Pri jizde na rozblacene ceste najednou z keru na prave strane vyskocil lev, prebehl tesne pred autem a schoval se pod kerem na druhe strane cesty. Noc jsme preckali u brany parku, protoze jednak byla uz zavrena a take je zakaz jizdy v noci. Rano jsme dojeli do Racops, znovu dotankovali, dokoupili potrebne zasoby a vyrazili za dalsim dobrodruzstvim.

Makgadikgadi Pans
Dojeli jsme do krasneho kempu, ktery byl na druhem brehu od narodniho parku Makgadikgadi Pans. Tentokrat tu byly opravdove toalety a sprchy s tekouci vodou. A meli tam i krytou vyhlidkovou terasu, z ktere jsme az do vecera pozorovali hrochy v nedalekem jezirku. To tam prosel i slon. Rano jsme pak jeli jen kousek, pres vyschlou reku na branu samotneho parku. Videli jsme nekolik koster slonu, pracovne nazvanych “sloni lego”. Z celkem male jsme vzdalenosti pozorovali hrochy v nekolika jezirkach a asi nejvetsim zazitkem byly stovky zeber kolem vody. Takove zabery jsou k videni v prirodopisnych dokumentech a musim rict, ze videt to na vlastni oci bralo dech. Nadherna podivana.

Nxai Pan
Dalsim cilem byl narodni park Nxai Pan. Jednim z cilu zde nebyly prekvapive zvirata, ale stromy. Cesta po asfaltu k brane parku ubehla celkem rychle. Obecne jsme nepotkavali mnoho aut. Sem tam bylo potreba zpomalit kvuli kozam, kravam, nebo jinym zviratum. Od brany jsme zase jeli po pisku a tentokrat to opravdu drncalo. Dojeli jsme az k solnym planim, ale jizdu po nich Honza vyhodnotil jako dost riskantni, hrozilo zapadnuti. Takze posledni cca kilometr jsme dosli pesky. Cilem byly baobaby - Baines Baobabs. Jedna se o ikonicke misto, kde rostou obrovske stromy, ktere proslavil britsky malir a cestovatel Thomas Baines, kdyz je v roce 1862 zachytil na svych obrazech. Po nem nesou jeho jmeno. Jejich odhadovane stari je pres tisic let. Byly jsme tam v podvecer a meli jsme stesti na krasny barevny zapad. Po zapadu slunce se na vychodni obloze objevily tajemne paprsky svetla, ktere smerovaly k horizontu - jako by si mesic razil cestu jeste pred tim, nez se vubec ukazal. Tento atmosfericky ukaz, zvany antikrepuskularni paprsky, byl krasnym a klidnym ukoncenim dne v srdci solnych plani. V parku se nachazeji dve napajedla, u kterych jsme ocekavali navstevnost ruznych druhu zvirat. Docela nas prekvapilo, ze prvni rano jsme u napajedla videli jen cejky. Stejne jako nas prekvapila Kalahari svou zelenosti, tady melo byt take zeleno, ale naopak byly plane vyprahle a suche. Vsude bylo spoustu termitist, ktera byla ve vyprahle krajine k neprehlednuti. Behem rana jsme potkali stada zeber a ziraf. Cestou do kempu jsme na vzdalenost asi tri sta metru videli hyenku hrivnatou. Bohuzel se mi ji podarilo vyfotit jen z boku a zady, navic v teplem tetelicim se vzduchu. Pres poledne v kempu jsme ve stinu stromu fotili zoborozce jihoafrickeho, jak zasobuje noru s mladetem a samici. Letal sem a tam s kobylkami a ruznymi brouky. Dalsim fotografickym zazitkem bylo foceni jestraba kukackoviteho, ktery v drapech nesl mambu cernou a proletel primo pred vychazejicim sluncem. Rano jsme take videli buvola. Z velke petky jsem tak videl krom nosorozce vsechna zvirata. Ve vychazejicim slunci jsme pak fotili i sakala, antilopy nebo zebry. Kdyz slunce nebylo jeste tak vysoko, svetlo se krasne odrazelo od pavucin a zvirata v nem vypadala nadherne. Po nekolika nocich tady jsme se po rannim foceni a snidani rozloucili, prekodrcali se pres piscitou cestu na branu a odtud znovu do Maunu. Vecer jsme zasli na veceri do restaurace, kde toci pivo Okawango. I kdyz obvykle nepiji, pivo Kingfisher IPA mi chutnalo.

Moremi Game Reserve
Druhy den jsme se rozloucili s nasim pruvodcem a jednim z clenu vypravy, ktery spechal domu na Velikonoce. V peti lidech a dvou autech jsme vyrazili z Maunu vyrazili na druhou stranu, tedy na sever. Moremi patri k nejkrasnejsim a nejproslulejsim prirodnim rezervacim Botswany. Lezi v srdci delty Okavanga, jedinecne vodni krajiny, ktera je pravem zapsana mezi prirodni poklady UNESCO. Na rozloze asi pet tisic km² jsou mokrady, jezera, ricky, travnate plane a lesy. Moremi je domovem velke petky, tedy slonu, lvu, leopardu, nosorozcu a buvolu, a take mnoha dalsich druhu, jako jsou zirafy, antilopy, krokodyli, hrosi, gazely, paviani, hyeny a divoci psi. Rezervace nabizi utociste vzacnym ptakum, vcetne lednacku, sokolu, volavek a cele skaly dravcu. Stravili jsme tady dve noci a opet to byly dny plne zazitku. Videli jsme vice nez padesati clenne stado slonu, kteri brodili pres reku. Ti vetsi a dospelejsi byli z pulky cerni, jak byli mokri od vody, a z druhe pulky sedi. Slunata byla cela cerna, mokra. S udivem jsme pozorovali hratky mladych slonu, jak dovadi v rece. Ruzne se pretlacovali a potapeli. Vylozene si vodu uzivali. Kdyz prechazeli pres cestu, byli tak tri metry od nas. Jedno rano jsme u jezera s hrochy pozorovali nalety volavek bycich. Vzdy se jedna vznesla, letela doprostred, tam zaborila zobak do vody, vetsinou uspesne vytahla zabu a letela zpet na breh. Vtipne bylo pozorovat volavku stojici na hrochovi, ktery kdyz se vice ponoril, volavka klesala, a naopak pri hrochove vynoreni stoupala. Odpoledne jsme v rece pozorovali i hratky hrochu. Krasny moment byl, kdyz na sebe otvirali sve velke tlamy. Nedaleko reky je i oblast, kde se nachazi suche stromy. Je to jen par kilometru od reky, ale raz krajiny uplne jiny. Tady jsme pozorovali ruzne druhy ptaku, vcetne zoborozce zemniho (bucorvus leadbeateri) nebo lednacka pobrezniho (halcyon senegaloides). Posledni vecer pri navratu do kempu jsme trochu zabloudili a jeli jinou nez obvyklou cestou. Na plani se suchymi stromy jsme si vsimli podezrele stojicich aut. Jeli jsme se tam podivat a zjistili jsme, ze tam na zemi lezi velky lev. Bylo tam jeste safari auto s lidmi. Za dvacet minut, co jsme tam byli stale lezel na zemi a jen se line prevalil z boku na bok. Uz bylo po zapadu slunce a svetlo stale ubyvalo. Kdyz safari auto odjelo, tak jsme meli stesti, lev vstal a sledoval okoli. Nekolikrat si i zivnul. Byl asi tri metry od naseho auta a uplne nas ignoroval. To byl hodne silny zazitek. Pomyslna tresnicka na dortu, na tomto kouzelnem miste. Vecer jsme to oslavili poslednimi steaky na ohni. Staveni auto stanu jsme uz meli zmaknute, ve dvojici to byla otazka nekolika malo minut.

Rano jsme vyrazili opet smer Maun. Pred odjezdem z Moremi jsme jeste videli lvici schovanou pod kerem. Byla tam citit mrsina, takze si hlidala ulovek. Videli jsme jen jeji oblicej. Snidani jsme si dali u jezera, pres ktere jsme pozorovali slona. Cestou po pisku jsme jeste pribrzdili u silnice, kde meli na prodej drevo. Vybehly deti a dali jsme jim krabici s jidlem, ktere uz nesnime, vcetne susenek. Oci jim jen svitily. A bylo fajn, ze i ony mluvily anglicky. Druhy den probehlo vraceni jednoho z aut a odcestovani dalsich dvou clenu vypravy. Zbyli jsme jen tri. Pres den jsme nakoupili nejake suvenyry a dobroty domu, biltong a caje rooibos. Vecer nas cekala opravdova tresnicka na pomyslnem dortu, a to let helikopterou nad deltou Okawanga. Let byl domluveny na 17:00, kdy uz je slunce nizko (zapadalo cca v 18:10), helikopterou Robinson Raven 44 bez dveri. Na letiste jsme sli jen s pasem a fotakem. Helikoptera neni moc velka, ale vesli jsme se do ni bez problemu. Nikdy jsem helikopterou neletel, ani z ni nefotil. Musel jsem sundat slunecni clonu protoze ta jen nabirala vzduch a fotak bylo dost slozite udrzet. Videt deltu Okawanga z vysky bylo uzasne. Uplne jina perspektiva, dlouhe stiny, zirafy, sloni, pakone, zebry. Let trval ctyricet pet minut, leteli jsme asi v 150 metrech a byl to skvely zazitek.

A tim nas vylet v podstate skoncil. Prespali jsme opet ve stejnem kempu, jako prvni noc, rano vratili auto a pak uz jen pockali na nas let domu s prestupy v Johanesburgu a v Doha. Celou dobu v divocine samozrejme nebyl mobilni signal a ani mi to nechybelo. Byl to takovy digitalni detox. Ani v Maunu, kde signal byl, jsem necetl zpravy ani nezapinal socialni site. To mi vydrzelo az do navratu zpet do Cech.

A zrejme to byl silny zazitek i pro me podvedomi, protoze druhou noc po navratu jsem se v noci vzbudil kvuli potrebe jit na zachod, ale notnou chvili mi trvalo, nez jsem prekonal myslenku ze to muze byt nebezpecne kvuli lvum, a uvedomil si, ze jsem ve sve posteli.

Jeste zminim pouzitou techniku. Jako hlavni fotoaparat jsem mel Canon EOS R1, objektiv RF 100-300mm F2.8L IS USM, ke kteremu jsem dle potreby pridal telekonvertor 1.4x nebo 2.0x. Druhy fotoaparat s sirokym objektivem byl Canon EOS R6 mark II s Canon 24-105mm RF f/4L IS USM a Canon RF 14-35mm F4L IS USM. A jak jsme dobijeli baterie ve fotaku, mobilu a dalsich pristrojich? Za jizdy autem powerbanku a pri prestavkach z powerbanky do fotaku, protoze vsechny novejsi uz podporuji dobijeni pres USB-C.

Kalendare 2025 / tuesday 24. september, 2024

Je tu podzim a ja jsem opet pripravil kalendar fotografii krajin z Cech i ze sveta. Stejne jako v minulych letech bude kalendar na kvalitnim kridovem papire rozmeru A3 na sirku.

Nahled je v galerii.

Cena zustava stejna, tedy 250Kc (+ postovne a balne). Zaslani mozne po celem svete.
V pripade zajmu me kontaktujte pres kontaktni formular, ig, fb nebo emailem.

Uzaverka objednavek je do 10.11.2024, dodani do konce listopadu 2024.

Canon EOS R1 and EOS R5 mark II / sunday 1. september, 2024

Po dlouhem cekani Canon 17.7.2024 predstavil novinky v podobe nove vlajkove lodi EOS R1 a naslednika jednoho z nejoblibenejsich fotoaparatu, EOS R5 mark II. Mel jsem moznost oba pristroje vyzkouset a zjistit co je noveho.

Pri oficialnim uvedeni bylo zdurazneno, ze oba pristroje jsou zamereny na foceni rychle akce. Sice maji oba uz znamy procesor DIGIC X, ale k tomu Canon pridal DIGIC akcelerator, ktery umozni jeste rychlejsi a presnejsi ostreni diky analyze velkeho objemu dat, takze lepe rozpoznava hlavu, telo, klouby a v nekterych sportech dokonce predpovida polohu mice. Canon diky tomu mluvi o nove generaci Dual AF systemu.

Podle poctu megapixelu snimacu obou pristroju by se mohlo zdat, ze byly pouzity existujici snimace. V R1 je 24mpx, jako u R3 a 45mpx u R5 mark II, stejne jako u R5. Jedna se vsak o uplne nove BSI (Back-illuminated stacked) snimace, coz krom jinych vyhod znamena mnohem vyssi rychlost cteni dat nebo "blackout-free" snimani.

EOS R1: Vlajkova lod

EOS R1 je pokracovatelem rady 1, tedy te nejvyssi co Canon nabizi. Tento pristroj se v mnohem podoba EOS R3, ale pri porovnani specifikaci je jasne, ze R1 je v mnohem dale. V prvni rade samozrejme jiz zmineny autofocus system, snima rychlosti 40 snimku za vterinu, ma o dost vetsi RAW buffer (az na 1000 fotek). Pocet snimku jde nastavit podle potreby, nemusi to tedy byt pokazde ten nejvyssi pocet. S R3 sdili stejny typ baterie, tedy LP-E19, ale celkove je o 100g tezsi. V porovnani s 1DX mark III je lehci o vice nez 100g. Velice prijemny je pohled do hledacku, ktery ma zvetseni 0.9x a rozliseni 9.44 milionu pixelu a fotky je mozne ukladat na dvojici CFExpress Type B karet. Na prvni pohled jsou si R1 a R3 velmi podobne, ale pri prvnim vzeti do ruky a pohledu do hledacku je rozdil znat. Zadne dramaticke zmeny na tele pristroje se neudaly, ergonomie je spickova, jak jsme u Canonu zvykli.

Novinky zaznamename v menu pristroje, ktere ma stale stejnou logiku, je tedy prehledne a logicky usporadane, ale podkategorie jsou ted indikovany prouzky pod hlavni kategorii, aktivni vzdy v dane barve.

EOS R5 mark II: Oblibeny univerzal

Na druhou generaci velmi oblibene R5 se cekalo take dost dlouho. Vzdyt druha generace EOS R6 je na trhu temer dva roky. Kde tedy nastaly zmeny? Z vnejsku si vsimneme hlavne presunuti ovladace zapnuti/vypnuti na pravou stranu k ovladaci vyberu rezimu, jak je tomu prave u zmineneho EOS R6 mark II. Nalevo je ted prepinac pro fotografovani a nataceni videa. Jelikoz uz nejakou dobu fotim s druhou generaci R6 nemel jsem s timto premistenim zadny problem, naopak jsem tuto zmenu uvital. Na pohled by se mohlo zdat, ze i hledacek bude vetsi nez u prvni R5, ale rozliseni i zvetseni je stejne. Je ale svetlejsi. Na tele pristroje jsou navic i pruduchy, zrejme na lepsi chlazeni. Stejne jako u druhe generace R6 se zmenil tvar vrchni strany joysticku, nyni je jemne vybouleny. Fotoaparat ma stale stejne fungujici vyklopny displej, slot na jednu kartu CFExpress typu B a jednu SD kartu UHS-II. Na tele najdeme i plnohodnotny HDMI port. Hmotnost narostla jen neznatelne, o 8 gramu na celkovych 746g. Je zde nova baterie LP-E6P, uz na pohled ji poznate, ma na sobe svetly pruh. Kapacitou je stejna jako LP-E6NH, 2130mAh, ale ma vyssi maximalni trvaly vybijeci proud 6A. V R5 mark II lze samozrejme pouzit i starsi baterie, ale nebude mozne vyuzit vsechny funkce pristroje na maximum – napriklad PreCapture, nejrychlejsi snimani 30 snimku za vterinu nebo treba 8K snimani videa.

I zde nalezneme vylepsene menu a zasadni zjednoduseni nastaveni AF. Nyni tu jsou pouze dve volby, AUTO a M. To je vyrazne zjednoduseni, ale v dalsich polozkach menu jsou nove volby. Treba registrace osob – tato skvela funkce se hodi napriklad pri foceni fotbalu, kdy chci sledovat jednoho daneho hrace. Ve fotoaparatu si zaregistruji jeho oblicej a pri foceni pak ma tento hrac prioritu.

K nove R5 je take mozne zakoupit trojici novych gripu: BG-R20 (zakladni battery grip pro dve baterie LP-E6P, vcetne ovladacich prvku), BG-R20EP (stejny jako BG-R20 navic s 2.5GB ethernet portem) a CF-R20EP (s vetrakem, pro dve baterie LP-E6P, bez klasickych ovladacu).

Dalsi prijemnou novinkou u R5 mark II je moznost ostreni okem (Eye Control), tedy zamereni objektu v hledacku pohledem na dany objekt. Tato funkce uz byla dostupna v R3, kde jsem s ni nebyl uplne spokojen. Je samozrejme i v R1. V obou novinkach je ale zrejme novejsi verze tohoto systemu, protoze tentokrat jsem s ni byl velmi spokojeny. Nejprve je potreba provest uspesnou kalibraci oka a naucit se funkci pouzivat. Ze zacatku to neni uplne jednoduche, chce to cvik a cas si na to zvyknout.

V akci

Jelikoz jsou oba fotoaparaty zamereny na foceni rychle akce, krom prirody jsem s nimi fotil i zavody silnicnich motocyklu. V mych rodnych Horicich se jako kazdy rok jely zavody ceske Tourist Trophy a atraktivniho evropskeho sampionatu IRRC.

Foceni s obema fotoaparaty byla radost. U R1 nastavene na maximalni vykon, tedy 40 snimku za vterinu, jsem 128GB kartu zaplnil opravdu rychle. Nasledne promazavani a vybirani tech nejlepsich snimku nebylo uplne snadne, protoze drtiva vetsina byla hlavne diky skvelemu ostreni proste povedena.

EOS R1 je super stroj, postaveny jako tank a verim, ze nebude mit problem v jakychkoliv podminkach. Rozliseni 24 megapixelu je podle me uplne idealni, jedine s cim ja osobne docela bojuji je vaha a velikost. Kdyz pouziju objektiv hodny R1, tedy napriklad RF 100-300 f/2.8 nebo RF 400 f/2.8, vaha celeho kompletu je pro me uz dost vysoka. Verim, ze pokud fotograf pri fotografovani travi vetsinu doby na jednom stanovisti nebo popojde minimalne, je to unosne, ale pro muj styl foceni v prirode kdyz nachodim nekdy i desitky kilometru bohuzel ne. Stejne jako u R3 jsem mel casto problem fotit makro od zeme. To jsou ale ma osobni omezeni a ja nejsem cilova skupina. Foceni motorek z jednoho mista byla skvela zkusenost a nemohl jsem si prat lepsi techniku.

Stejne jako predchudce je EOS R5 mark II skvelym univerzalem do vsech podminek a situaci. V kompaktnim tele se skryva spousta vykonu a top funkci co Canon v soucasne dobe nabizi. A to vcetne ostreni okem a BSI snimace. Kdo nekdy fotil bez/zrcadlovkou Canon bude jako doma, k vyraznym zmenam v ovladani nedoslo, vse je na svem miste a funguje lepe nez drive. Jednou z funkci, ktere ja osobne vyuzivam je „Pre-Continuous Shooting” diky niz se da zachytit dej pred uplnym zmacknutim spouste. Ano, implementovana byla uz v EOS R7 a R6 mark II, ale tam se cela sekvence ukladala do jednoho souboru (roll) a nasledne je nutne snimek nebo snimky vybrat a extrahovat. U R5 mark II se ukladaji jednotlive soubory primo na kartu a je mozne dalsi nastaveni. Tato funkce je samozrejme dostupna i v R1.

Dalsi funkci, o ktere se temer nemluvi, ale pro me ma dost zasadni vyznam, je moznost Focus bracketingu s elektronickou zaverkou a bleskem. To bylo doposud mozne pouze u R3. Takze s R5 mark II je mozne fotit skladane makro fotky s bleskem! Ostatni bezzrcadlovky Canon focus bracketing take umi, ale pouze bez blesku. Pri foceni opravdu malych objektu je pouziti blesku a difuseru nezbytnost. Tato funkce byla u konkurence dostupna celkem dlouhou dobu a nekolik fotografu makra z meho okoli prave z tohoto duvodu preslo ke konkurenci. Jsem proto rad, ze doslo i na implementaci teto funkce a doufam, ze se objevi i v dalsich bezzrcadlovkach Canon.

Novych funkci je v obou pristrojich vice, zminim treba „In-camera Neural Network Upscaling“, coz umozni zvetsit vyslednou fotku na 400% jeji puvodni velikosti. U R1 tedy na 96 megapixelu a u R5 mark II dokonce az na 180 megapixelu. Je tu jedno „ale“, a to, ze to funguje pouze na JPG/HEIF, nikoliv na RAW.

Zhodnoceni

Jak uz jsem zminil, fotit s obema pristroji je radost. Kazdy je pro jinou cilovou skupinu a verim, ze jde o skvely posun dale hlavne v oblasti fotografovani rychle akce, predevsim sportu. Vsak kdyz se podivame do manualu treba R5 mark II, nabizi Canon detailni nastaveni nejen pro sporty jako je fotbal, basketbal, ale treba skok o tyci, alpske lyzovani, plavani, judo atd atd. Je tedy videt, ze tomu venoval opravdu hodne usili a algoritmy rozpoznavajici sportovce jsou pravdepodobne na vysoke urovni. Autofocus udelal znatelny krok dopredu, to jsem mohl vyzkouset vyse pri zminenem foceni motorek, kdy fotoaparat udrzel zaostreno na motorku i pres vetve, stromy nebo ostatni divaky. Pri foceni v prirode s R5 mark II me potesilo ostreni na oko i u hmyzu kde bych to necekal. Pripadne jsem autofocusu pomohl a „naucil“ ho ostrit kam chci.

Celkove hodnotim oba pristroje jako dalsi posun dopredu a vitam, ze i do nizsi rady fotoaparatu se dostavaji funkce vlajkovych lodi. Nicmene pokud nefotite rychlou akci jsou stavajici fotoaparaty vice nez dostacujici.

Pro uplnost uvedu, ze testovany EOS R1 mel firmware 0.4.0 a R5 mark II verze 1.0.0.

Canon RF 200-800mm f/6.3-9 IS USM / thursday 2. november, 2023

Canon dnes, 2.11.2023, predstavil novy super teleobjektiv, RF 200-800mm f/6.3-9 IS USM a ja jsem mel moznost vyzkouset ho jeste pred oficialnim uvedenim.

Prvni co mnoho lidi napadne bude porovnani s velmi oblibenym RF 100-500mm F4.5-7.1 L IS USM. Vsimli jste si, ze ac je novy objektiv bile barvy chybi mu cerveny krouzek, a tedy i "L" v jeho nazvu? Ano, tentokrat to neni L-ko, coz znamena ze novinka neni tak dobre odolna elementum a bila barva nema IR ochranu. Slunecni clona nyni neni v barve objektivu, je cerna. Zoomovani, stejne jako u RF 100-500, se provadi velkym cernym prstencem. Stejne tak na tele najdeme i dalsi prstenec, kterym se ovlada tuhost vysouvani. Na jednoduse vypadajicim tele dale najdeme dve FN tlacitka, prepinac stabilizatoru a prepinac modu ostreni. Zde jsou celkem tri volby, krom AF a MF je tu jeste prostredni volba CONTROL. Pri prepnuti na tuto volbu se zmeni funkce tretiho prstence na vami zvolenou funkci, napriklad ISO, clona, cas, kompenzace expozice apod. Na tele jsou i body pro uchyceni dodavaneho popruhu.

Objektiv je jednoducheho a ucelneho designu, soucasti je i drzak na stativ. Vazi 2050g a ve slozenem stavu je 314mm dlouhy. Pri nasazeni na EOS R full-framy pak mate v ruce pekne vyvazenou kombinaci. Ma jeden Nano USM motor pro rychle a presne ostreni, UD sklo (Ultra-low Dispersion) pro omezeni chromaticke aberace a povrch Super Spectra k minimalizaci odlesku. Prumer objektivu pro pripadne pouziti filtru je 95mm.

Stejne jako u RF 100-500 bude mnoho diskuzi ohledne svetelnosti. Na 200m to je f/6.3, na maximalnim ohnisku f/9. Pri ohniskove vzdalenosti 300-400mm jsme na f7.1, pri 500-600mm f/8. Ano, v tmavsich mistech ISO strme stoupa, resp cas prudce klesa. Jelikoz se jedna o RF objektiv, bude pouzivan s fotoaparaty, ktere zvladnou vyssi hodnoty ISO bez drasticke ztraty kvality. Ja jsem testoval s EOS R5 a R3, a i kdyz jsem se casto dostal na drive nemyslitelne hodnoty, fotky jsou stale vice nez pouzitelne. Stabilizace samotneho objektivu je 7.5 stop na 200mm a 5.5 stop na 800mm, tim padem lze jit s hodnotou casu k nizsim hodnotam. Z vlastni zkusenosti me svetelnost obou objektivu nijak zvlast netrapi. S RF 100-500 jsem velmi casto fotil s 1.4x telekonvertorem, tim padem jsem se na maxilmalnim ohnisku 700mm dostal na f/10. Cimz je na tom RF 200-800 na maximalnich 800m s f/9 lepe. Na nejmensim ohnisku ostri od 0.8m, na nejdelsim pak od 3.3m. I zde je mozne pouzit oba prodavane RF konvertory, 1.4x a 2.0x.

Velikost noveho objektivu je vzhledem k rozsahu zoomu celkem kompaktni, nicmene jsem narazel na limit sveho fotobatohu a ulozeni nebylo uplne idealni. Pokazde kdyz jsem s objektivem fotil, byl rozdil cca 500g oproti RF 100-500 znat, ale tech 800m je velmi prijemnych a casto mi vykouzlilo usmev na tvari. Pri foceni objektu ne tak vzdalenych jsem je obcas nemohl diky velkemu priblizeni najit. Kazdopadne jsem si foceni s timto objektivem uzival, ostreni sice neni az tak rychle jako u RF 100-500, ale nezaznamenal jsem zadne vetsi problemy. Prisuzuji to prave delsi ohniskove vzdalenosti. Casteji jsem take vyuzival zoomovani, ne vzdy jsem fotil na maximalnim ohnisku.

Celkove hodnotim tento objektiv jako velmi povedeny. S kvalitou snimku jsem byl spokojen stejne jako u RF 100-500. Verim, ze bude obstojne konkurovat nekolikrat zminenemu kratsimu sourozenci, nejen diky delsi ohniskove vzdalenosti, ale zaroven i cenou. Ta byla stanovena na 2499 EUR. Do prodeje by se mel objektiv dostat na zacatku prosince.

Kalendare 2024 / tuesday 3. october, 2023

Kazdym rokem pripravuji nastenny kalendar s mymi fotografiemi. Ani letos neudelam vyjimku, v kalendari jsou fotografie krajiny z Cech i zahranici. Jako vzdy se jedna o rozmer A3 na sirku, na kvalitnim kridovem papire. Nahled v galerii.

Cena zustava stejna, tedy 250Kc (+ postovne a balne). Zaslani mozne po celem svete.

Uzaverka objednavek je prvni listopadovy tyden s dodanim nejpozdeji do konce listopadu.

Canon EMEA Ambasador / saturday 30. september, 2023

Jsem nesmirne vdecny za prilezitost stat se Canon EMEA ambasadorem. Je mi cti, ze jsem byl do teto role vybran, a vazim si uznani sve prace. Moc dekuji spolecnosti Canon za to, ze veri v mou praci a dala mi prilezitost reprezentovat tak ikonickou a inovativni znacku a jeji produkty. Tesim se na dalsi cestu, na ktere budu pokracovat v objevovani neomezenych moznosti fotografie, predstavovat neuveritelne moznosti produktu Canon a inspirovat ostatni.

Tohle je zacatek nove cesty.

https://www.canon-europe.com/pro/ambassadors/

https://www.canon-europe.com/pro/ambassadors/jan-stria/

Opravdu outdoorovy projektor: Nebula Mars 3 / thursday 13. july, 2023

Casto se dostavam do situaci, kdy potrebuji prezentovat nejaky obsah, hlavne fotografie a veci s nimi spojene a to na ruznych mistech a prostredich. K tomu je potreba kvalitni a spolehlivy projektor. Mel jsem stesti a dostal jsem se do skupiny beta testeru, kteri meli moznost vyzkouset novy projektor Nebula Mars 3 nekolik tydnu pred oficialnim uvedenim na trh. Naplni tento projektor me potreby?

Design and Prenosnost

Nebula Mars 3 ma jednoduchy, ucelny a libivy vzhled, zaroven dostatecne robustni provedeni pro dobrodruzstvi venku. Vazi 3kg, coz se da pri prenaseni bez problemu zvladnout. Na predni je velky pogumovany kryt, ktery slouzi zaroven jako vypinac, tedy posunutim dolu projektor zapnu, opetovnym zavrenim ho vypnu. Na zadni strane je tentokrat sklopna pogumovana krytka, pod ni jsou nasledujici porty: HDMI, USB-A a USB-C, 3,5mm stereo, zasuvka pro napajeni 180W zdrojem a tlacitko pro ovladani LED svitilny a jeji 3 stupne intenzity svetla. Na vrchni strane je velke a prijemne tvarovane drzadlo, na kterem jsou i podsvicena ovladaci tlacitka a joystick. Temi lze projektor ovladat i bez dalkoveho ovladani. Zadni strana drzadla slouzi jako ukazatel stavu nabiti a v jeho kruhu se zobrazuje aktualne vybrany mod projektoru. Zespoda je stojanek, kterym lze nastavit pozadovanou vysku. K jeho nastaveni je potreba vetsi sila, nez bych cekal. Diky tomu udrzi cely projektor v dane poloze bez problemu. Dale tu je i standardni stativovy zavit. Celkove se jedna o moc pekny kus techniky.

Projektor je odolny proti strikajici vode, norma IPX3, dale je odolny i prachu a mel by vydrzet pad z vysky 0,5 metru. Pouzival jsem projektor venku, v prasnem prostredi i za mirneho deste a stale funguje bez problemu.

Technicke specifikace

Na projektoru bezi system Android TV 11, ktery uz je celkem rozsireny a znamy z modernich televizi a dalsich streamovacich zarizeni. Prvotni nastaveni probehlo bleskove za pouziti telefonu. Nasledne jsem bez problemu nainstaloval sve oblibene aplikace na streamovani videa a hudby. Samozrejme je mozne pouzit moznost Chromecastu. Nativni rozliseni projektoru je Full HD (1080p, 1920x1080) a vyuziva DLP (LED) technologie s maximalnim jasem 1000 ANSI lumenu a kontrastnim pomerem 400:1. Je mozne si zvolit ze tri modu - Eco (300 ANSI lumenu), Standard (1000 ANSI lumenu) and AI mod, ve kterem projektor diky sensorum okolniho svetla urci nejlepsi jas. Maximalni doba prehravani pri napajeni z vestavene 185Wh baterie je az 5 hodin, v zavislosti na zvolenem rezimu. Paradni je moznost dobijet mala zarizeni, napriklad mobilni telefony, skrze vestavene USB porty. Uvnitr se skryvaji 3 fyzicke reproduktory s celkovym vykonem 40W ve standardu Dolby. Je zde i moznost pouzit projektor jako Bluetooth reproduktor.

K dalsim sikovnym vlastnostem, ktere casto a rad vyuzivam je tzv IEA (Intelligent Environment Adaptation) neboli chytre prizpusobeni okoli. To se provadi automaticky po zapnuti nebo pripadne pri zmene polohy zachycene sensory. Jedna se o prizpusobeni velikosti obrazu i pri promitani z uhlu (keystone correction), zaostreni a take nastaveni vyuziti maximalni prostoru kam se promita (napriklad v pripade cernych okraju platna). Nejvetsi udavana velikost obrazu je 200" (508cm), ale doporucena je 80" az 150" (203 - 381cm).

Moje zkusenosti

Vsechny vyse uvedene technicke specifikace vypadaji na papire velmi slibne, ale dulezite je jak projektor funguje v realnych situacich. Nejdriv, znovu, zminim vzhled - ani za po mnoha tydnech se mi neokoukal, je funkcni a ucelny. Po stazeni predniho krytu se kolem cocky rozsviti cerveny ramecek a projektor zacne startovat - objevi se logo "NEBULA", ktere v zapeti vystrida "androidtv". Nasledne se uz zobrazi zname prostredi Android TV, provedou se automaticke korekce, takze ve vetsine pripadu neni nutny manualni zasah. Lze ho ale kdykoliv provest, je v menu nastaveni projektoru. Nezaznamenal jsem zadny problem s prehravanim obsahu jak z instalovanych aplikaci jako Prime Video, F1 TV, YouTube a dalsich. Na prehravani z Netflixu je potreba jit trochu oklikou, ale vse je zdokumentovano na webu vyrobce. Netflix nelze instalovat primo z app store, ale pres aplikaci Nebula. Prehraval jsem obsah i ze sdileneho uloziste pres SMB, z lokalne ulozenych medii nebo z HDMI zdroju.

Na promitany obraz bylo vzdy radost pohledet, kontrastni s odpovidajicimi barvami. Vyzkousel jsem ruzne velikosti projekce a pokazde to bylo fajn. Libilo se mi, jak projektor bez problemu nastavil velikost obrazu pri pouziti meho 120" platna. I zvuk byl dostatecne hlasity. Nikdy jsem se ani nepriblizil maximalni hlasitosti.

Podpora and Updaty

V dobe, kdy jsem Mars 3 testoval se jeste jednalo o produkt v beta fazi, takze ne uplne vse bylo bez problemu. Ale diky moznosti prime komunikace s inzenyry, poskytovani zpetne vazby a reportovani problemu jsem pochopil, jak vazne to vyrobce mysli nejen s projektorem, ale celkove i s jeho podporou. Behem testovani probehlo nekolik updatu softwaru, ktere casto ve velmi kratke dobe opravovaly hlasene chyby. Z meho pohledu je prave neustala podpora produktu take velmi dulezita pro vsechny potencialni kupce. Ne jak to znam u nekterych jinych znacek, kdy vypusti vyrobek na trh a vubec nebo zridka prijdou opravy nebo vylepseni.

Zaver

Z meho pohledu a zkusenosti mohu s klidem napsat, ze se jednalo o velmi prijemne testovani. Od vzhledu projektoru az po moznosti pouziti venku je vse zkratka paradni. Team vyrobce Nebula, ktery za projektorem stoji stale pracuje na dalsich vylepsenich, aby zakaznik dostal jen to nejlepsi. Rad testuji nove produkty pred jejich uvedenim na trh a tady jsem mel moznost pomoci vychytat chyby, reportovat problemy a navrhovat nove funkce. To jsem si opravdu uzil! Projektor Nebula Mars 3 se tak snadno stal mym nejoblibenejsim kusem techniky pro sledovani a prezentaci obsahu. Skvele!

Webova stranka produktu: https://us.seenebula.com/pages/d2333-mars-3

Canon EOS R6 Mark II / friday 11. november, 2022

Zacatkem listopadu Canon predstavil nastupce velmi popularni bezzrcadlovky EOS R6, tedy EOS R6 Mark II. Na prvni pohled se oba fotoaparaty zdaji byt temer stejne. Ale drobne rozdily tu jsou. K dalsim zmenam samozrejme doslo i uvnitr. Canon v oficialni zprave uvadi, ze celkove doslo k 70 vylepsenim.

Zmeny zvenku

Tlacitko zapnuti/vypnuti se z leve strany presunulo pod otocny ovladac na prave strane a uvolnilo tak misto pro prepinac rezimu foceni / nataceni videa. Zvyknout si jine umisteni vypinaciho tlacitka chvili zabere. I po nekolika dnech jsem obcas misto vypnuti fotoaparatu prepnut rezim na video. Nove umisteni vypinaciho tlacitka umoznuje pohodlne vypnout pristroj jednou rukou.

Dalsi drobnou zmenou je tvar joysticku. Ta neni na prvni pohled uplne patrna, ale jineho tvaru si vsimnete pri prvnim pouziti. U prvni R6 byla vrchni ploska konkavni, tzn prohnuta smerem dovnitr, u R6 Mark II je naopak konvexni, tzn prohnuta smerem ven. Pri pouzivani jsem nezaznamenal zadny problem, joystick se pouziva i nadale pohodlne, jeho citlivost lze stejne jako u predchudce nastavit v menu.

Posledni zmenou je nova „hotshoe“, tedy misto kam se pripojuje blesk. Jedna se o stejny typ jako je na EOS R3. Zbytek tela je stejny, zustaly i 2 sloty na UHS-II SD karty, ergonomie a komfort ovladani tak zustava na spickove urovni, jak jsme u Canonu zvykli. A jelikoz je telo, az na drobne rozdily, v podstate identicke jako predchudce, lze bez problemu pouzit stejny battery grip. Stejne zustaly i parametry hledacku a displeje.

Zmeny uvnitr

K vetsim zmenam doslo pochopitelne uvnitr. Fotoaparat R6 Mark II dostal novy sensor s efektivnim rozlisenim 24 megapixelu (6000x4000), je vybaven novejsim procesorem se stejnym nazvem Digic X, zvladne 12 snimku za vterinu s mechanickou a az 40 snimku za vterinu se zaverkou elektronickou. Ma vylepseny Dual Pixel CMOS AF II s citlivosti -6.5EV, ktery se umi ucit. Oproti R5/R6 umi poznat ruzna zvirata (kone, zebry, ptaky, atd), typy vozidel (vlaky, letadla, auta, atd) lze nastavit preference oka, tedy na ktere oko ma ostrit. Stabilizace je jako u prvni generace az 8EV v zavislosti na pouzitem objektivu.

Zajimavou novinkou predstavenou v EOS R7 je tzv. Pre-Shooting, funkce ktera umozni zaznam okamziku pred samotnym zmacknutim spouste. Pri foceni to je 0.5 vteriny (cca 15 snimku) a v rezimu videa volitelne 3 nebo 5 vterin. Pri nataceni videa lze nastavit jak se ma AF system chovat kdyz objekt zmizi ze sceny, tedy pokud ma hledat objekt nebo zustat tam kde objekt scenu opustil.

Kratce zminim i video, prestoze se mu venuji velice okrajove. Snimac nove umoznuje 4K pri 60 snimcich za vterinu bez cropu, pripadne 1080p pri 180 snimcich za vterinu a uz tu neni limit na delku nahravani. Zajimavou funkci je i korekce tzv Lens Breathing. Diky novemu snimaci je minimalizovan vyskyt tzv rolling shutter.

V bezdratove konektivite pribyla frekvence 5GHz a celkove se zjednodusilo pripojovani pres Bluetooth a WiFi.

Fotoaparat vyuziva stejnou baterii jako R5 a R6, vydrz se ale vyrazne zlepsila. Dle metodiky CIPA se jedna o 50 az 60%, 580 snimku pri pouzivani zadniho LCD, v pripade nastaveni na setreni baterie az 760 snimku. V realite jsem obe cisla dalece presahl.

Ackoliv se to hlavne z vnejsku nezda, druha generace bezzrcadlovky EOS R6 je znatelnym vylepsenim uz tak vyborneho fotoaparatu. At uz pokrocilejsim AF systemem, vetsim zamerenim na video nebo v neposledni rade i snimacem s vyssim rozlisenim.

Kalendare 2023 / tuesday 20. september, 2022

I letos jsem vybral fotky do kalendaru na rok 2023. Tentokrat to jsou fotky krajiny z celeho sveta a fotky zvirat z Kostariky. Jako obvykle, kalendare jsou na kvalitnim kridovem papire, velikost A3 na sirku.
Nahledy jsou v Galerii.

Uzaverka objednavek je do konce rijna, hotove kalendare budou k odberu zhruba v polovine listopadu.

Cena je stale stejna, tedy 250Kc + pripadna doprava. Neni problem zaslat kamkoliv, po celem svete.

Take je mozne sestavit kalendar z mych fotek dle Vaseho prani, s logem nebo designu Vasi firmy. Zajistuji vse od predtiskove pripravy az doruceni k Vam.